a stavba je prý pohoda - nekecal do týdne se dá zvládnout hrubá stavba. Pak je trošičku náročnější maskování a dokončování. Začal jsem oba z z limitky https://www.eduard.com/cs/eduard/z-326- ... tml?lang=2 ale v jednom rámečku mě chyběl díl podvozku, tak jsem reklamoval a tudíž druhý kus odsunul. Teď se vrhnu na něco bojového 
Prototyp letounu Z-326 Trenér Master vzlétl poprvé v létě roku 1957, kdy byl dokončen jako pokračovatel slavného Trenéra. Od předešlých konstrukcí se lišil hlavně zatahovacím hlavním podvozkem, ale byla zde i řada dalších změn. Zlepšilo se vybavení kabiny, její zasklení a hlavní pilotní prostor byl instalován vpředu. Letoun byl schopen akrobacie při plném obsazení a umožňoval nacvičovat i prvky vyšší pilotáže. Poháněl jej invertní řadový vzduchem chlazený šestiválec Walter Minor 6-III s dřevěnou dvoulistou vrtulí. Je zajímavé, že verze Z-326 se postavilo z celé rodiny Trenérů vůbec nejvíce a to na 420 kusů.
Převážná část produkce šla ale na export, hlavně do SSSR. Typ Z-326 byl u nás poměrně vzácný, domácí odběr totiž činil pouhých dvanáct kusů. Jediným domácím odběratelem se tak stalo československé vojenské letectvo – pod označením C-305, minimálně část letadel byla přidělena vojenskému útvaru 8727 na Sliači. Po zrušení vojenských aeroklubů byly tato letadla převedeny k aeroklubům civilním. Tyto letouny byly později téměř všechny převedeny aeroklubům Svazarmu a dostaly civilní imatrikulace. Ve sbírce VHÚ se nachází Zlín Z-326 M Trenér Master OK-OTE, výrobního čísla 610. Byl postaven v Moravanu Otrokovice roku 1960 v bloku deseti letadel objednaných MNO. Potom sloužil u našeho vojenského letectva, mimo jiné také v Trenčíně.
V roce 1972 byl stroj převeden Aeroklubu Svazarmu a 29. září mu bylo vydáno civilní Osvědčení o letové způsobilosti. Následovalo intenzivní využívání letounu v našich aeroklubech, takže když byl v rámci III. GO přestavován na verzi Z-326 M, měl již nalétáno 1 021 h a 51 min. Úprava spočívala v zástavbě nového motoru Avia M-137 A a dřevěné dvoulisté vrtule, včetně změny příslušných instalací. Pilotní sedadlo bylo nadále vpředu a interiér zůstal zachován. V té době létal stroj hlavně u Středočeského krajského aeroklubu Svazarmu a objevoval se často na pražské Točné. Do sbírek Leteckého muzea VHÚ se dostal na konci roku 1998 koupí, když před tím létal v Aeroklubu Jičín. Protože mu zbývalo do konce životnosti necelých 400 hodin, bylo dohodnuto, že bude dočasně zapůjčen Aeroklubu Zbraslavice a ten uhradí náklady na opravy a provoz. Později bylo dohodnuto, že letoun bude podroben ještě jedné generální opravě. Byla pro něj vybrána podoba, v jaké létal v době svého vzniku u vojenského letectva.
Během roku 2007 předvedli pracovníci firmy ZLÍN-AVION SERVICE v Otrokovicích perfektní práci při jeho renovaci. Letoun byl nadále využíván v běžném provozu a často představován na leteckých akcích v celé naší republice. Jeho letová životnost byla dovršena v září 2013 náletem 5 500 hodin. Poté byl vrácen ve výborném stavu do sbírky VHÚ a uložen v depozitáři s perspektivou vystavení v nové expozici Leteckého muzea.
